Přednášky

Býti archivářem

28. prosince 2014 v 12:55 | Aneta Čadová
"Býti archivářem" - přednáška pana doc. Ledvinky
V letošním předvánočním období uspořádal Ústav archivnictví a pomocných věd historických FF JU ve spolupráci se Státním okresním archivem České Budějovice a s podporou ze strany Českobudějovické studentské sekce ČAS tradičně další přednášku z cyklu "Býti archivářem". Na úterý 9. prosince 2014 přijal tentokrát pozvání pan doc. PhDr. Václav Ledvinka, CSc., dlouholetý ředitel Archivu hlavního města Prahy, docent a externí vyučující na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, působící rovněž na i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, člen mnoha vědeckých, dozorčích, redakčních a edičních rad (např. FF UJEP, HÚ AV ČR, NM, NA, ČČH a dalších), člen Komise pro čestná občanství a Místopisné komise Rady hlavního města Prahy, dále dlouholetý předseda Vědecké archivní rady, držitel medaile Za zásluhy o české archivnictví, specialista na české dějiny raného novověku (hlavně hospodářské a sociální dějiny, dějiny Prahy a dalších měst), také spoluorganizátor tradičních konferencí Archivu hl. města Prahy a v neposlední řadě i autor či spoluautor řady historických i populárně historických prací.
Jak sám pan doc. Ledvinka v úvodu své přednášky, která byla věnována historii Archivu hlavního města Prahy, od 90. let minulého století stojí archiv na prahu digitálního věku a tak logicky nemohla chybět úhledná a přehledně strukturovaná prezentace, doplněná zajímavými fotografiemi, která mnohé návštěvníky zajisté příjemně překvapila. Jako "archivář hlavního města Prahy" neopomenul pan docent připomenout i své významné předchůdce - spisovatele, básníka, ale i českého historika, právníka a především prvního jmenovaného archiváře hl. m. Prahy Karla Jaromíra Erbena, dále historika, archiváře a významného vydavatele edic prof. Dr. Josefa Emlera, právního historika a politika JUDr. Jaromíra Čelakovského, historika Dr. Josefa Teigeho a nakonec dobře známého, významného historika a dlouholetého pražského archiváře prof. Václava Vojtíška, jemuž se prý již za necelý rok pan doc. Ledvinka služebně vyrovná. Pan docent vzpomenul také původní umístění archivu na Staroměstské radnici (od r. 1851), přesun archivu v roce 1945 do Clam-Gallasova paláce, který dnes slouží převážně už jen jako místo pro konání výstav a konferencí, vznik a dokončení nových prostor archivu na Praze 4 - Chodovci v roce 1997 a také neblahé záplavy z roku 2002. Posledních pět let také Archiv hl. města Prahy usiluje o vybudování digitálního archivu, konečně se letos v červenci započalo s výstavbou nového víceúčelového objektu Chodovec II.
Poté již pan docent Ledvinka přešel k poutavému a místy humornému vyprávění svého životního příběhu, který se započal v roce 1947 na Rakovnicku. Právě Rakovnicko, Křivoklátsko a řeka Berounka byly neodmyslitelně spjaty s dětstvím pana docenta. Pan docent zavzpomínal také na svá studia na gymnáziu v Novém Strašecí, hlavně na paní učitelku Růžičkovou, jejíž zápal pro historii a hlavně poté 14denní archeologický výlet na Velkou Moravu se staly jedněmi z impulzů pro pana docenta, aby se rozhodl pro studium historie na univerzitě. Jak pan docent humorně dodal, byl tenkrát jediný ze své třídy, koho paní učitelka svým nadšením pro historii neodradila. V Praze na Filozofické fakultě studoval pan docent Ledvinka mezi léty 1965 až 1970 historii a češtinu. Své zaměření poté rozšířil také o studium filozofie. Pan docent připomenul své spolužáky a studenty v ostatních ročnících. Například ročník pod ním studoval Jan Palach, naopak ročník nad ním prof. Marie Bláhová, mezi dalšími vzpomínanými byla prof. Lenka Bobková, Dr. Miloslava Melanová, prof. Jaroslav Pánek a prof. Josef Žemlička. Vystoupení ze strany ale nasměrovalo kroky pana docenta Ledvinky jiným směrem. Po státnicích působil asi půl roku jako vychovatel na internátě hutnické školy v Kladně-Sítná, poté se dostal jako suplující učitel češtiny a zbožíznalectví na Střední odborné učiliště v Klánovicích, mezi léty 1971 až 1976 působil na Státním československém reálném gymnasiu dr. Zikmunda Wintera v Rakovníku (dnes Gymnázium Zikmunda Wintera). Vojenská služba zavedla pana docenta Ledvinku na vysokou školu letectví do Prešova, kde rok vyučoval češtinu. Po vojně skončil pan docent "konečně" v archivu. Rozhodl se totiž pro externí aspiranturu historie při Akademii věd u PhDr. Josefa Janáčka. Tehdy dostal pan docent za úkol pořádání prezídia magistrátu, ale pan dr. Janáček požadoval, aby doc. Ledvinka sloužil alespoň rok v badatelně. Tam pan docent nakonec zůstal po dva roky. Na tuto úmornou práci také krátce zavzpomínal. Pracovalo se totiž od půl sedmé od rána do půl sedmé do večera a vyhledávalo se okamžitě bez čekání. Pro srovnání - tehdy bylo v archivu pouze třináct zaměstnanců, dnes jich zde pracuje okolo 60 plus další 25 v různých "meziarchivech". Po sedmi letech pan docent úspěšně dokončil aspiranturu a v archivu nakonec zůstal. Pan docent připomenul také své členské působení v nejrůznějších radách (viz výše). Vzpomenul také mnoho svých povinností plynoucích z jeho postu "archiváře hlavního města Prahy" jako je například zahajování nejrůznějších výstav, křtů knih, udílení významných oceněních (např. Karlu Gottovi či in memoriam Waldemaru Matuškovi), účast na různých vědeckých konferencích (př. Praha, Norimberk, Krakov), ale i štafetový běh uspořádaný při slavnosti Božího těla v Orvietu. Pan docent promluvil také otevřeně o svém soukromí a volném čase, ve kterém rád jezdí na výlety (např. jak sám připomenul koštování vína v moravských sklípcích), podniká národopisné cesty a věnuje se vnoučatům. Na závěr diplomaticky pan docent Ledvinka slíbil jihočeským posluchačům dokončit a vydat publikaci o posledních pánech z Hradce.
Panu docentu Ledvinkovi děkujeme za velmi příjemné a zajímavé vyprávění.

Přednáška prof. Bláhové

8. dubna 2014 v 18:11 | Aneta Čadová
Jak se již stalo dobrým zvykem, i v tomto semestru se uskutečnila jedna z přednášek z cyklu Býti archivářem, pořádaná Ústavem archivnictví a pomocných věd historických FF JU za spolupráce se Státním okresním archivem České Budějovice a Českobudějovickou studentskou sekcí. Na poslední březnový den přijala pozvání profesorka pomocných věd historických a vedoucí Katedry PVH a archivního studia Filozofické fakulty UK v Praze prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc., specialistka na dějiny středověku a pomocné vědy historické, autorka a editorka řady překladů středověkých kronik, historických prací a především autorka příručky "Historická chronologie", a členka několika vědeckých a redakčních rad. Její zájem o historii podnítilo především prostředí, ve kterém vyrůstala a studium na střední škole ve městě Litomyšl. Profesorka Bláhová se do kontaktu s archivem dostala poprvé již na střední škole, kdy se zúčastnila příprav velké výstavy k výročí města Litomyšle. Z každého ročníku jejich střední školy se prý hlásilo několik studentů na historii, ale i na archivnictví a jednou z nich byla i prof. Bláhová. Přestože v prvním ročníku bylo včetně paní profesorky 11 studentů, které tehdy "protřídila" hlavně středověká němčina u doc. Skály, do třetího ročníku se dostaly nakonec pouze dvě studentky. Profesorka Bláhová zavzpomínala na své přednášející, mezi nimiž byl například doc. František Roubík (novověká paleografie), prof. Emanuela Nohejlová-Prátová (numizmatika), nebo prof. Karel Malý (právní dějiny). Prof. Bláhová zhodnotila studium archivnictví jako "asi nejlepší průpravu pro vědecké práce." Podrobněji se paní profesorka rozpovídala také o spolupráci s prof. Zdeňkem Fialou, s nímž se podílela například na novém vydání Kosmovy kroniky. Nezůstalo to ovšem pouze u Kosmovy kroniky, následovalo třeba i vědecké zpracování další z kronik, Dalimilovy kroniky. Připomněla rovněž svou příručku "Historická chronologie", která měla původně vyjít pouze jako doplnění Friedrichovy chronologie. Prof. Bláhová také krátce povyprávěla o svých zkušenostech z prvních zahraničních konferencí. Nechybělo ani vyprávění o profesorčiných zkušenostech s prácí v archivech (OA Praha západ, SÚA Praha), přestože zde prof. Bláhová působila pouze krátce. V letech 1969 až 1971 absolvovala interní aspiranturu a poté přešla na katedru PVH, kde začala vyučovat. Mezi prvními předměty, které začala přednášet, byly úvod do archivnictví a úvod do PVH pro historiky. Na závěr prof. Bláhová popovídala i o svém vztahu k jednotlivým pomocným vědám historickým.

Přednáška Mgr. Anna Kubíková

6. prosince 2013 v 23:28 | Dana Marešová
Ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích proběhla 3. prosince 2013 další přednáška z cyklu Býti archivářem. Hostem prosincové přednášky byla Mgr. Anna Kubíková, dlouhodobá archivářka českokrumlovského oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni. Ve svých pracích se věnovala dějinám Českého Krumlova a rodům s tímto městem spojeným - Rožmberkům, Eggenberkům a Schwarzenberkům. Narodila se 17. srpna 1948 v Brně, v tomto městě prožila část svého života a také tu vystudovala vysokou školu. Původně si podala přihlášku na archeologii, ale jelikož se hlásilo okolo 300 uchazečů a jak sama říkala, chtěli 3 kluky, své rozhodnutí změnila a zvolila archivnictví, kde bylo pouze 30 zájemců a ona byla jedna z devíti, která se na obor dostala. A to ještě ve druhém ročníku na střední škole byla přesvědčená, že půjde studovat ornitologii, o kterou se zajímal její tatínek. Své povídání začala s indexem v ruce, povídala nejen o předmětech a známkách, které za zkoušky obdržela, ale také o svých učitelích a příhodách, které s nimi prožila. V roce 1972 ukončila studia v Brně a její kroky vedly do třeboňského archivu, kde pořádala mapy a plány. Poté nastoupila do českokrumlovského archivu a v roce 1991 se stala vedoucí pobočky. Mgr. Anna Kubíková své působení v českokrumlovském archivu označila jako "velké životní štěstí".

Doc. PhDr. Ludmila Sulitková, CSc. v přednáškovém cyklu „Býti archivářem“

18. května 2013 v 21:38 | Dana Marešová

Dne 13. května 2013 přijela do Státního okresního archivu v Českých Budějovicích žena, která již na první pohled ukazovala, že i archivářka může být elegantní a po krátkém představení její činnosti přítomným dokázala, že může být zároveň i pracovitá a inteligentní. Docentka Sulitková je vedoucí Oddělení pomocných věd historických, působí na Katedře historie Filozofické fakulty UJEP v Ústí nad Labem, zaměřuje se na dějiny středověku a raného novověku s přednostním zřetelem na vývoj měst, pomocné vědy historické, správní dějiny, archivnictví a ediční práci, a současně někdejší vedoucí odborná archivářka a zástupkyně ředitele Archivu města Brna, odborná asistentka Ústavu PVH, archivnictví a knihovnictví Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně a ředitelka Archivu Akademie věd ČR. Paní Sulitková zprvu naznačila tři okruhy svého života, kterým se během přednášky věnovala. Největší část zaujalo vyprávění o studentských letech, jeho počátky byly spojeny s jihočeským krajem, kde navštěvovala školu v Trhových Svinech, další její studentské kroky vedly na univerzitu v Brně, zde začala studovat archivnictví. Seznámila účastníky přednášky se svými studentským programem a zážitky z vysoké školy. Dalším okruhem její přednášky se stalo působení na Slovensku, kde mezi lety 1969 - 1977 byla na Historickém ústavu SAV v Bratislavě. Poslední okruh se zaměřil na její návrat, působení v Moravském muzeu v Brně, poté na Archeologickém ústavu v Brně, i na tamější katedře archivnictví a PVH. Mezi lety 1995 - 2000 pracovala na Ministerstvu zahraničních věcí a dalších pět let poté v Archivu Akademie věd. Od roku 2005 až do současnosti stojí v čele katedry historie FF UJEP. Posluchače seznámila s některými svými publikacemi. Celou přednášku zakončilo promítání fotografií z archivů, jimiž prošla ve své kariéře, a to především v Brně.


Pozvánka na přednášku z cyklu "Býti archivářem"

28. dubna 2013 v 18:12
I v tomto semestru pokračuje dlouhodobý přednáškový cyklus, pořádaný Ústavem archivnictví a pomocných věd historických Filosofické fakulty Jihočeské university ve spolupráci se Státním okresním archivem v Českých Budějovicích a studentskou sekcí České archivní společnosti v Českých Budějovicích, jehož cílem je představit významné osobnosti, které mají vztah k českému archivnictví, seznámit s jejich osudy, které je přivedly k oboru, jež je pak provázel celý život či alespoň jeho část, i s jejich činností a názory na povolání archiváře.

Jako další přijala pozvání a v rámci cyklu laskavě vystoupí

v pondělí dne 13. května 2013

Doc. PhDr. Ludmila Sulitková, CSc.,


vedoucí Oddělení pomocných věd historických
Katedry historie Filozofické fakulty UJEP v Ústí nad Labem,
historička se zaměřením na dějiny středověku a raného novověku s přednostním zřetelem na vývoj měst, pomocné vědy historické, správní dějiny, archivnictví a ediční práci, a současně někdejší vedoucí odborná archivářka a zástupkyně ředitele
Archivu města Brna, odborná asistentka Ústavu PVH, archivnictví a knihovnictví Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně a ředitelka Archivu Akademie věd ČR.



Přednáška se koná od 13 hodin
ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích.

Prom. hist. Karol Bílek v přednáškovém cyklu „Býti archivářem“

15. prosince 2012 v 13:14

Dne 27. listopadu se od 14 hodin konalo ve Státním okresním archivu setkání s prom. hist. Karolem Bílkem. Vystoupil zde na pozvání českobudějovického Ústavu archivnictví a naší studentské sekce, aby nám sdělil, co pro něj znamená být archivářem.

Pan Bílek začal své vyprávění tím, že měl odmalička archivářské sklony. Zásluhou své babičky, paní učitelky ze základní školy a soboteckého děkana pak získal vřelý vztah ke svému rodnému kraji, Sobotecku a Českému ráji, a začal se zajímat o jeho vlastivědu. Když studoval na jedenáctileté střední škole v Mnichově Hradišti, na níž se dostal skrze žádost k samotnému prezidentovi a jejíž profesorskou knihovnu hojně využíval, navázal kontakt i s místními archiváři. Díky tomu se rozhodl pro studium archivnictví na Filosofické fakultě University Karlovy. Studium zakončil roku 1961 s diplomovou prací na téma dějin správy a archivu města Sobotky. Již za studia (od roku 1958) totiž působil v Sobotce jako městský archivář. Během své archivní praxe zažil mnohá velká stěhování archiválií, zejména sestěhování malých městských a okresních archivů na zámeček v Jeřicích. V roce 1970 byl však z politických důvodů odvolán z funkce ředitele archivu, a protože nemohl být přijat do žádné podobné instituce, přivydělával si jako průvodce na Kosti. Stálé zaměstnání nakonec našel v ČSAD, kde pracoval několik měsíců jako noční hlídač. To už se však o něm dozvěděli v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a nabídli mu místo na nově vznikajícím pracovišti ve Starých Hradech. Od té doby byl jeho osud úzce spjat s tímto archivem, kde působil po třicet let jako vedoucí. Pan Bílek nám vyprávěl o náročném budování tohoto pracoviště včetně stavebních prací na záchraně jeho objektu (původně gotická tvrz přestavěná na renesanční zámek), ale také o pořádání fondů a neobvyklém badatelském režimu. Představil nám také skladbu fondů a sbírek Literárního archivu, jeho vznik z Literárního archivu knihovny Národního muzea a líčil zajímavé příhody ze svého pracoviště. Dostalo se i na jeho pověstnou vlastivědnou činnost, přiblížil nám tedy regionální časopisy, na jejichž vydávání se podílel, i svou vlastní hojnou publikační činnost. Vzpomínal také na jména zapomenutých, ale přesto významných archivářů a vlastivědců a zvláště pamětihodná byla jeho obhajoba opomíjeného významu historické vlastivědy.


Po přednášce následovalo tradiční společenské posezení s občerstvením v badatelně archivu.

Děkujeme panu prom. hist. Karolu Bílkovi, že nás poctil svou návštěvou, a Státnímu okresnímu archivu Č. Budějovice, že se toto příjemné setkání mohlo uskutečnit právě v jeho prostorách.


BÝTI ARCHIVÁŘEM s prom. hist. Karolem Bílkem

10. listopadu 2012 v 7:55
I v tomto semestru pokračuje dlouhodobý přednáškový cyklus, pořádaný Ústavem archivnictví a pomocných věd historických Filosofické fakulty Jihočeské university ve spolupráci se Státním okresním archivem v Českých Budějovicích a studentskou sekcí České archivní společnosti v Českých Budějovicích, jehož cílem je představit významné osobnosti, které mají vztah k českému archivnictví, seznámit s jejich osudy, které je přivedly k oboru, jenž je pak provázel celý život či alespoň jeho část, i s jejich činností a názory na povolání archiváře. Další z přednášek přitom bude dokladem toho, že mezi archiváři či bývalými archiváři můžeme nalézt i nejvýznamnější osobnosti veřejného života.

Jako další přijal pozvání a v rámci cyklu laskavě vystoupí

v úterý dne 27. listopadu 2012

prom. hist. Karol Bílek,
dlouholetý archivář
Literárního archivu Památníku národního písemnictví
a jeho legendárního pracoviště ve Starých Hradech,
ale také
někdejší ředitel Okresního archivu v Jičíně,
dlouholetý předseda Pekařovy společnosti Českého ráje
a historik a patriot Sobotecka.


Přednáška se koná od 14:00 hodin
ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích.

Visegrádské setkání a konference ve dnech 14.-16. března

8. března 2012 v 16:55

Česká archivní společnost, o. s.

a Ústav archivnictví a pomocných věd historických
Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích



pořádají ve dnech 14.-16. března 2012 v Českých Budějovicích



Visegrádské setkání a konferenci

na téma

"Výuka archivnictví - vývoj, úkoly a perspektivy"





Na organizaci průběhu konference se budou podílet i členové naší studentské sekce.

Prof. Jaroslav Pánek vystoupil v přednáškovém cyklu „Býti archivářem“

10. listopadu 2011 v 19:09
O přednášky z cyklu "Býti archivářem", který pořádá ústav archivnictví spolu se SOkA Č. Budějovice a naší studentskou sekcí, je stále větší zájem. Navštěvují je nejen studenti archivnictví a příbuzných oborů, ale i zaměstnanci jihočeských archivů a pedagogové Filozofické fakulty JU.
Tentokrát naše pozvání přijal prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc., a dne 9. listopadu 2011 nás v přednáškové síni SOkA Č. Budějovice seznámil se svými zážitky a zkušenostmi ze světa archivnictví.
Pan prof. Pánek se nám nejprve snažil přiblížit, co jej motivovalo ke studiu historických věd. Nejdříve na něj svým vyprávěním zapůsobil jeho dědeček, čímž ve svém vnukovi podnítil zájem o moderní dějiny. Jaroslava Pánka také velice zajímala psychologie a slavistika, ovšem nakonec se rozhodl pro archivnictví. Ke studiu archivnictví byl přijat v roce 1965 a záhy se tam seznámil s výjimečnými osobnostmi, jež ho velice ovlivnily. Jednalo se zejména o Jaroslava Kašpara a Zdeňka Fialu, u nějž psal J. Pánek diplomovou práci (zabýval se středověkým Polskem). Prof. Pánek vzpomínal i na své další pedagogy a skvělé odborníky Františka Roubíka a Ivana Hlaváčka.
Když Jaroslav Pánek v roce 1970 ukončil své magisterské studium, bylo mu přiděleno pracovní místo v Okresním archivu v Benešově. Velice nás zaujal barvitým líčením své tamější archivářské každodennosti, jež se odehrávala ve sklepě přístavby k piaristické koleji. Vyprávěl nám, že byl obviněn z vysílání tajných signálů třídnímu nepříteli, když rozsvěcel a zhasínal v depozitáři, a jak musel poté přenocovat pod dohledem v hale, kde přes den pracovaly švadleny a v noci kralovaly myši.
Dozvěděli jsme se, jak negativní, až pohrdavý postoj zaujímaly k archivářům politické orgány i většina společnosti. Samotní archiváři se však dokázali vůči režimu semknout a jeden druhého se zastat; prof. Pánek zdůraznil, jak se mezi jeho kolegy našla řada neobyčejně laskavých lidí. Velice rád vzpomínal na pracovníka benešovské pobočky Státního oblastního archivu v Praze, vynikajícího odborníka Jiřího Tywoniaka, který však musel zakoušet značné ústrky ze strany režimu. Tento archivář, jenž mimo jiné založil Středočeský sborník historický, se stal J. Pánkovi učitelem i přítelem a společně rozvíjeli svou odbornou činnost (například zachraňovali pozůstalost meziválečné spisovatelky Pavly Moudré).
Poslední, tedy šestý rok své archivní praxe strávil Jaroslav Pánek v SOA v Praze (připomenul zde archivního inspektora a ředitele tohoto archivu Bořivoje Indru). Poukázal také na to, že přínosem pro něj byly dokonce i revize spisoven, jež prováděl v obcích v rámci regionu. Takto svou práci spojil s přednáškami a návštěvou historických památek.
Během své práce v archivech však Jaroslav Pánek již uvažoval o návratu k historické vědě. Nejprve se přihlásil k prof. Fialovi na aspiranturu, ovšem povolení od ONV získal až díky tomu, že měl jmenovce v ÚV KSČ. Nakonec se přes konkurz na sekretářku dostal na Ústav československých a světových dějin ČSAV, a tak se pod vedením Josefa Janáčka mohl stát historikem se specializací na dějiny raného novověku.
Na závěr prof. Pánek vyzdvihl význam, jaký pro něj mělo jeho archivní studium i praxe, od velmi cenných zkušeností po výjimečné osobnosti, které jej odborně motivovaly.
Jako odpověď na dotazy posluchačů pak prof. Pánek vyslovil svůj názor na popularizaci historie a autonomii univerzit. Po přednášce následovalo malé pohoštění.

BÝTI ARCHIVÁŘEM - prof. Jaroslav Pánek

3. listopadu 2011 v 18:58
I v tomto semestru pokračuje dlouhodobý přednáškový cyklus, pořádaný Ústavem archivnictví a pomocných věd historických Filosofické fakulty Jihočeské university ve spolupráci se Státním okresním archivem v Českých Budějovicích a studentskou sekcí České archivní společnosti v Českých Budějovicích, jehož cílem je představit významné osobnosti, které mají vztah k českému archivnictví, seznámit s jejich osudy, které je přivedly k oboru, jež je pak provázel celý život či alespoň jeho část, i s jejich činností a názory na povolání archiváře.

Jako další přijal pozvání a v rámci cyklu laskavě vystoupí

ve středu dne 9. listopadu 2011

Prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc.,

historik se specializací na dějiny raného novověku,
autor řady knih a mnoha odborných studií,
profesor Filosofické fakulty University Karlovy v Praze,
místopředseda Akademie věd České republiky,
vědecký pracovník a bývalý ředitel Historického ústavu AV ČR,
ředitel Českého historického ústavu v Římě,
člen Collegia Carolina v Mnichově a řady odborných grémií,
současně absolvent oboru archivnictví na FF UK
a někdejší archivář Okresního archivu v Benešově a
Státního oblastního archivu v Praze.


Přednáška se koná od 14:30 hodin
ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích.
 
 

Reklama